Odpustit?
Šestidílná podcastová série Odpustit? se zaměřuje na příběhy lidí, kteří se potýkají s odpouštěním – ať už chtějí odpustit druhým, nebo touží po odpuštění pro sebe. Autorka Ridina Ahmedová, známá díky sérii Sádlo, vypráví pět rodinných dramat s nejednoznačným vyústěním. Série zkoumá, jak odpouštění ovlivňuje duševní a fyzické zdraví, mezilidské vztahy i celou společnost. Pořad vznikl pro server mujRozhlas a Český rozhlas Plus.
Epizody
Lžou, aby se nerozsypaly. Jejich zločin není přijatelný ani pro ně. Psycholožka o roli lži ve zpracování těžké viny.
Marie vzala život svému novorozenému dítěti. Při vyprávění o tom, co se stalo, si nejdřív bere na pomoc lež. Roli lhaní ve zpracování vlastní těžké viny otevírá Ridina Ahmedová s psycholožkou Janou Pokornou, v doprovodném rozhovoru k dokumentu ze série Odpustit? „Většina lidí si myslí, že ty ženy nemají svědomí, ale ony ho mají. A to, co udělaly, je pro ně tak silné trauma, že aby mohly žít dál,
"Sama sebe jsem se bála." Marie vypráví dva příběhy o jednom zabití. Odpustit si zatím nedokáže ani v jednom z nich.
Ridině Ahmedové se letos na jaře ozval kaplan ze ženské věznice ve Světlé nad Sázavou. S tamními ženami ve výkonu trestu mluvil o příbězích, které slyšel v z podcastu Odpustit. A chtěl téma odpouštění probrat na společné besedě při poslechu jednoho z dílů. Ridina pozvání přijala. A s jednou z žen, která si přála sdílet svůj příběh veřejně, natočila tento dodatečný, bonusový díl dokumentární série.
„Jsem věřící. Ale vše odpouštět nechci.“ Ridina Ahmedová s Arcibiskupem Graubnerem o bílé růži.
„Říkáte, že křesťan je pozván k tomu, aby odpustil. Nejsou ale některé věci neodpustitelné?“ Ptá se Arcibiskupa Jana Graubnera autorka podcastu Odpustit, Ridina Ahmedová. „Písmo říká, že hříchy proti duchu svatému nebudou nikdy odpuštěny. Jestli někdo setrvává ve zlu, je zatvrzelý, odmítne milosrdenství a lásku. Já ale lidsky mohu i toto odpustit. Protože když si neodpuštění nechám, tak to trápí m
Jak žít dál po tak těžké ztrátě, jako je smrt dítěte?
„Zármutek není nemoc, prášky ho nespraví, jde ho jen přežít,“ říká poradkyně pro pozůstalé rodiny, Naděžda Špaténková. Ridina Ahmedová se jí ptá, kudy vede pro truchlící cesta zpátky do síly a jak je jejich okolí může podpořit. Poslechněte si, co prožívají lidé, kteří ztratili dítě a jak se k nim chovat ohleduplně. Rozhovor se natáčel v rozhlasovém studiu na Vinohradech, zvláštní shodou náhod ve s
Studenty učíme nahlas se omlouvat. Lékař by měl umět uznat chybu.
„Neděje se to na každém pracovišti. Ale bohužel je čím dál tím více situací, kdy pacient není spokojen s přístupem lékaře, do kterého patří i komunikace,“ říká v rozhovoru s Ridinou Ahmedovou Šárka Tomová, akademická pracovnice Ústavu ošetřovatelství 2. LF UK a FN Motol. Necitlivá komunikace lékařů a nemocničního personálu s pacientem a jeho rodinou je tématem jedné z epizod podcastu „Odpustit?“.
Věznění rodiče se ztratí dětem ze života. Potřebují nejdřív odpustit sami sobě.
„Je důležité přiznat si svou chybu a smířit se se sebou, což může být velmi těžké,“ říká Jana Smiggels Kavková, advokační expertka RUBIKON Centra a koordinátorku RESCALED pro ČR. Pro trestané lidi, kteří se vrací do života na svobodě, jsou podle ní zásadní jistoty jako bydlení, práce a vztahy, ale také to, aby se vyrovnali sami se sebou a svými činy. Jaké to je, mít tátu nebo mámu ve vězení? Jak s
Mé dítě se o sebe nikdy samo nepostará: smíření je pro rodiče dětí s postižením těžké a zásadní.
„Ta psychická a fyzická zátěž se dá přirovnat k první válečné linii, osmdesát procent z nich je permanentně na hranici vyhoření,“ říká o rodičích pečujících o těžce postižené děti Sarah Huikari, vedoucí projektu Pečuj doma a sociální pracovnice. „Někdy se stydí říct si o pomoc. Mají pocit, že by měli být silní a zvládnout to sami, protože jde o jejich dítě, jejich zodpovědnost. Chtějí po sobě stra
„Odpuštění není nástrojem k uzdravení, je to naopak,“ říká psycholog Jan Siřínek
"Lidé za mnou většinou přichází s problémy v partnerství, se sebehodnocením, s potížemi v práci. A když se dostáváme hloub, začnou se objevovat emoce, které mají ke svým rodičům,“ popisuje klinický psycholog a psychoterapeut, Jan Siřínek. Vysvětluje, proč ke zpracování náročných rodinných vztahů není nutné, aby někdo nahlas řekl, „promiň“. Poslechněte si, proč je tak těžké odpouštět svým nejb
„Když na mě byli zlí, byl jsem taky zlej.“ Adrian smrtelně zranil člověka. Teď chce přetnout řetězec násilí, které prožíval od dětství.
2. část závěrečné epizodyKluk, který v pouliční potyčce smrtelně zranil starého muže, je otřesený tím, co způsobil. Rozhodne se pozůstalé rodině osobně omluvit. Vypráví svůj životní příběh a odkrývá řetězec sociálního vyloučení, násilí a závislostí, který se táhne přes generace. Sledujeme průběh dvou soudních řízení, která rozhodují o Adrianově vině a trestu. Padne závěrečný verdikt a rodina i Adr
„Ztratila jsem tátu, nechci mařit další život.“ Pouliční šarvátka Tereze vzala otce. Útočník se chce osobně omluvit.
část závěrečné epizodyRodina se snaží zpracovat nenávistný útok. Při potyčce na tramvajové zastávce byl smrtelně zraněný děda, hájící své vnouče. Dcera a syn zesnulého, Tereza a Martin a vnouče Maxine, vzpomínají na dramatickou ztrátu táty a dědy. Vyrovnávají se s traumaty z napadení z nenávisti, z komunikace personálu v nemocnici a z policejního vyšetřování. Útočník se chce pozůstalé rodině osobn
„Chodit za mnou do vězení pro ně muselo být těžké, nebyl jsem dobrý táta.“ Opakovaně trestaný Roman hledá odpuštění sám k sobě.
Roman je opakovaně trestaný muž, který si prošel závislostí na alkoholu a drogách. Měl děti a nebyl tam pro ně. Jeho exekuce dopadly i na rodinu. Dnes se snaží odpustit sám sobě a hledá cestu ven z bludného kruhu špatných rozhodnutí. Romanova dcera Eliška otevírá krabici s dopisy od táty z vězení. Vypráví o dětství ve stínu tátových problémů a o dětské lásce a důvěře. Kredity:Autorka: Ridina Ahmed
„Dát dítě do ústavu pro mě bylo těžké rozhodnutí.“ Eliška s partnerem věnují péči o postižené děti všechno, ale sami už na to nestačí.
Pro Elišku je odpouštění nekonečným sledem každodenních vnitřních bitev. Potýká se s odsudky okolí, kterému vadí odlišnost jejích dvou synů s autismem. Bojí se o fyzické i mentální zdraví své jediné dcery, která žádné postižení nemá. A vyrovnává se s tím, že jednoho z kluků, který má těžkou mentální retardaci, umístila do institucionální péče. Kredity:Autorka: Ridina AhmedováKreativní producentka
„Soudružce učitelce jsem neodpustil. Mámě ano.“ Martin čelil šikaně a stesku po rodičích, pomohla mu terapie
Martin má viditelné zdravotní postižení a na základní škole byl kvůli tomu šikanovaný soudružkou učitelkou. Jí a komunistickému systému, který v jeho očích její chování umožnil, nikdy neodpustí. Nese si také pocit křivdy vůči rodičům, kteří ho na základní škole umístili do vzdáleného vzdělávacího ústavu pro postižené. Těžce nesl, že se vídali pouze o víkendech. Otec už nežije, ale s matkou si Mart
„Mohl za to řidič. Pořád jsme čekali, kdy se přijde omluvit.“ Zdena a její dcera Bára vypráví o ztrátě syna, o touze po pomstě a proměně rodinných vztahů.
Vojtův život skončil v 21 letech. Osudný pro něj byl výlet na vodu s kamarády. Kluk, který řídil a způsobil fatální autonehodu, se pozůstalé rodině neomluvil. Vojtova matka Zdena a jeho sestra Bára vypráví o touze po zadostiučinění a pomstě. Stále jsou na cestě ke smíření s nezvratnou ztrátou. Hledají novou rovnováhu v rodině, která ztratila jedno ze dvou dospělých dětí. Kredity:Autorka: Ridina Ah
„Je vždycky možné odpustit?“ Příběhy o křivdách a smiřování vypráví podcast Ridiny Ahmedové.
Je možné zpracovat ztrátu syna, když se viník osudné autonehody neomluví? Jak hledá smíření člověk, který lhal sobě i druhým a zatížil rodinu exekucemi? Proč je tak těžké odpouštět těm, které milujeme nejvíc? Podcast Ridiny Ahmedové naznačuje, že k překonání těžkých životních výzev nevede jen jedna cesta. Výjimečnou sérii mujRozhlas a Českého rozhlasu Plus s názvem „Odpustit?“ poslouchejte od 3. p
